... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Pověz to ješte dnes

4. června 2006 v 15:46 | KnoTka |  K přemýšlení
Byl jednou jeden ... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech mohl každou chvílí umřít. Žil stále jen schovaný v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, zahlédl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Zvedla oči a s úsměvem se zeptala:
"Můžu vám nějak pomoct?"
Během toho okamžiku si myslel, že je to ten nejkrásnější úsměv, který ve svém životě spatřil. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě odvětil:
"Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD."
Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil.
"Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče, zase s úsměvem.
Odpověděl že ano, a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu podala. On si jej vzal a zmateně vyrazil ze dveří. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby si pod záminkou koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak bral domů, pokládal je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, pořád se k tomu nemohl odhodlat. Matka se ho v tom pokoušela povzbudit, aby se další den odvážil. On se chytl za srdce a, ...a vyšel odvážně k obchodu. Jako obvykle si koupil CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal si balíček a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
"... Crrrrrr !!!" matka zvedla sluchátko.
"Ano?", bylo to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničená, začala plakat a řekla:
"Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Později šla matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla. Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo jich tam tolik a tak to nevydržela a vzala jedno, sedla si na postel a začala ho rozbalovat. Uvnitř našla přiložený i nějaký lístek. Podívala se na něj a začala číst. Stálo tam:
"Ahoj!, jsi opravdu milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Moc se mi líbíš ... Sofia."
S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD, a i z něj vypadl ven papír s podobným obsahem. Rozbalila pak ještě několik různých CD ... a objevila spoustu obdobných vzkazů.
Ponaučení: Takový je život, nečekej příliš dlouho, když chceš někomu říct, co cítíš. Pověz to ještě dnes. Zítra může být už příliš pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama