... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Proč?

4. června 2006 v 15:20 | KnoTka |  Sick, sorrow and love
Zamlžené oči. Kolik lidí se denně dívá, a vlastně nic nevidí? Nevidí zkázu, kterou způsobili oni sami. Děti bojující ve válce. Historie se stále opakuje. Stále stejné chyby a stále stejní lidé. Lidé se zastřeným pohledem. Nepatřím mezi ně. Proč? Dokážu se na svět dívat pohledem malého dítěte i stoletého starce. Nesoudím. Jdu zaprášeným městem. Náhle se zastavím. Uprostřed betonové klece roste sedmikráska. Svítí na ni poslední paprsek slunce. Skloním se k ní a náhle se ocitám uprostřed minového pole. Jeden krok znamená smrt. Přemýšlím kterým mám jít směrem. Bezradně stojím a sleduji vše kolem sebe. Skleněné oči mrtvého dítěte. Bože, vždyť všude kolem je smrt. Leknutím ustoupím o krok zpátky. Krev mi buší ve spáncích a já vím, že už je pozdě. Pozdě na to, abych se mohla rozhodnout. Cítím se šťastná. Proč? Vidím zastřený pohled mladé dívky. Leží vedle mrtvého těla malého dítěte. Přesto se cítím fajn. Dívám se na vše se shora. Proč jsem musela zemřít? Byla jsem poslední soudný člověk, teďzbývá pouze rudá smrt. Sedmikráska uvadá, má duše putuje. Nebylo mi dáno soudit. Odepsala jsem tuhle zkázu, ale má duše má už vyšší cíle. Snad jako anděl dokážu lidem našeptávat co je správné, a sundám černou masku tomuto světu. Proč bych jim měla pomáhat, tážu se sama sebe? Mám dost všeho zla, proto zahubím tento svět. Stávám se andělem zkázy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama