... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Samolibost

4. června 2006 v 16:16 | KnoTka |  K přemýšlení
Ctnost sama by nedošla daleko, kdyby ji nepodpírala samolibost.



Domýšlivý je každý, rozdíl je jen v tom, jak se to u koho projevuje.



Přiznáme-li se k nepravostem, pak jedině z chlubivosti.



Jestliže nás někdo nenávidí a jde proti nám, rozhořčeně ho zatracujeme a jeho chyby zveličujeme do obludných rozměrů. Jestliže však obrátí a začne nám projevovat přízeň, z pocitu zadostiučinění mu v bohaté míře nahradíme, čeho jsme ho z dotčené marnivosti zbavili - jeho špatné vlastnosti jsou rázem pryč, dobré se blyští v nebývalém lesku, a dokonce se ho snažíme ospravedlnit i za tu vojnu, kterou jsme s ním měli.



Opravdu na výši je ten, kdo se nikdy nevyvyšuje.



Nadutost plodí závist. Ale zároveň ji taky drží na uzdě.



Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.



Dobré vlastnosti přátel nám zvětšuje nebo zmenšuje naše samolibost podle toho, jak ji umějí uspokojit.



Nepomlouváme ani tak ze zlé vůle jako pro sebeuspokojení.



Míru radostí i žalů nám určuje naše hrdost.



Naši ješitnost rozladí víc, vytkne-li nám někdo špatný vkus, než vytkne-li nám špatné názory.



Když sám žádné názory nemám, brojím aspoň proti těm, které mají druzí.



Kdybychom sami nebyli nafoukaní, nežehrali bychom na to u druhých.



To, čemu se říká štědrost, je ve skutečnosti jen samolibá touha dávat.



Prahneme po tom, aby naše vážnost a dobré jméno spočívaly na soudu lidí, kteří jsou pravým opakem nás samých, ať vzděláním, ať pro řevnivost nebo zaujatost vůči nám, a jen proto, abychom je přiměli vyjádřit se o nás příznivě, mrháme znovu a znovu svým klidem i časem.



Sebevědomí našich známých je nesnesitelné především proto, že zraňuje naše vlastní.



Zvídavost pramení někdy ze skutčného zájmu poznat něco nového a užitečného, jindy ze ctižádosti vědět, co nevědí druzí.



I ty nejprudší vášně nám čas od času dopřejí trochu klidu, jen domýšlivost nás popichuje pořád.



O kolik si zlepšíme jiné vlastnosti, o to se nám zase zhorší pýcha.



Nepřátele nelitujeme z dobroty srdce, nýbrž z povýšenosti - projevíme-li jim účast, chceme jim dát pocítit, že jsme nad nimi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama