... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Vodní víla

4. června 2006 v 15:15 | KnoTka |  Sick, sorrow and love
Venku se něco stalo. Jedna vodní víla steskem roztříštila se v milióny křťálků, a teď sleduji její zbytky ve větvích stromů. Je nádherná. Snad zemřela kvůli lásce. Určitě. Buď ji našla a přišla o ni, nebo nenašla a už ztratila naději. A tak jí smutkem puklo srdce. Každá slza, kterou vyplakala, kterou vytrpěla, byla v tu chvíli v jejím srdci, v srdci které lásku nepoznalo, nebo jí právě překypovalo. Už bylo příliš plné. Plné slz, těch slz co tolik tíží. Poslední smutná představa, co vyvolala její slzu, tu slzu co přeplnila její srdce. Pak roztříštila se v slaný déšť a pokryla jím celé město. A nevědomky si každý z nás stírá z tváře její slzy. Její poslední myšlenka patřila tobě, tvému objetí. Tak snad právě proto, když dopadne na mě křťálová kapka deště, tak v tuto chvíli mi nejvíc chybíš. Mé srdce je zase o něco plnější, a v očích se mi na dlouhou cestu vydávají spousty slaných kapiček rosy, co vykrystalizovaly z mého stesku po tobě. A ty, až jednou v dešti půjdeš městem, a budeš stírat z tváře slzy mraků, vzpomeň si na mě. Možná to pláču já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama