... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Červenec 2006

Pohreb

29. července 2006 v 19:37 | KnoTka |  News
HA HA HA LoooL no jakozhe maniodepresifita 4ever.. Oprafdu skfele no lepsi to ani nemohlo byt. V zivote jsem snad nezazila nic smutnejsiho, dojemnejsiho a bojestifejsiho nez byl Michaluv pohreb. Kurvafix uz s tim, muj cibulecek milofanej...Upe hafo moc lidi tam bylo..a chtela bych moc podekofat MADLEN a PETOVI ze tam byli, a celou dobu me drzeli za ruku, protoze bez nich bych to tam urcite nedala. Tagze: DEKUJU za to ze tady pro me jste, a za to, co fsechno pro me delate..miluju vas oba:-*...tagze ja se jdu zase do rohu nejtmavsi mistnosti topit do slanych slz a obvyklych depek.. ADIJEEEEEEEE..Life is piece of shit ! Fuck off and Hate up

Ach yo..

27. července 2006 v 22:04 | KnoTka |  News
Dneska jsem byla na tom mostu ze ktereho spadl cibul..teda spis pod tim mostem:(:( silene.. pridali jsme kytku mezi jine pobreceli si a sli pryc:( bylo to silene a nefim jak to f sobotu na tom pohrbu zvladnu..proc zrovna muj misutek..cibulek muj misutkovatej..ach yooooo:'( laska moja nejfetsi:( uz mu nikdy nebudu moct rict jag moc jsem ho milovala:( nikdy...ale.. Misho..you dont die in my heart... never..you are my little sweet heart on my black sky :( Miluju te:(

Cibul

26. července 2006 v 11:39 | KnoTka |  News
Fcera se o5 opakofala historie stara dva roky..jenomze tentokrat to nebyl 69 lety umirajici dedecek, ale 24 lety mlady,krasny,mily,chytry nejlepsi kamarad.. Odesel navzdy s tohodle zkurfeneho sfeta a jenom doufam ze mu na onom sfete bude lip, a ze se na nas na fsechny kouka, ze vi, ze ho mame fsichni radi, jako nikoho:( Navzdy zustane f mem srdci takovy, jaky byl. Nikdo mi ho nikdy nemuzu vzit...Je tam pripoutam neznicitelnymi pouty nazvanymi LASKA... Cibulku ...strasne mi chybis :(

Láska

18. července 2006 v 14:25 | KnoTka |  Cizí díla
Kdo jsem a v čem života je smysl,
co dokáži a nedovedu snést,
toť otázka, co mi často dráží mysl,
bláhový, já toužím tíhu pravdy nést...

Co vím a co mi není dáno znát ?
A proč víra věcí mi je cizí ?
Proč pokrytce bratrem zvykl jsem si zvát,
a proč pravda z mého srdce mizí ?

Proč láska mi neznámou je manou,
zda vůbec svedu mít někoho rád,
proč naplněn jsem nenávistí, hanou,
proč nenumím dávat, proč umím jen brát ?

Proč když mám mluvit, vždy mi dojdou slova,
proč já tak bravurně naučil se lhát,
a až zemřu, zda budu žít znova,
a proč neumím si za svou pravdou stát ?

Vír otázek, až brní z toho hlava,
v osidlech úvah já zůstal jsem sám,
já života syt, mě nečeká sláva,
čekaje na smrt, vzhlížím ke hvězdám.
Autor: Sit-com

Zajimafe foto KnoTu

18. července 2006 v 12:51 | KnoTka |  SlipKnoT

Život

18. července 2006 v 12:34 | KnoTka |  K přemýšlení
..je jen ubohou parodií na naše sny.
..je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.
..je kurva, záleží jen na tobě, jak velká.
..je jen vzpomínka žíjícího sebevraha.
..je boj, který stejně nikdo z nás nevyhraje!
..je bahno a jenom svině v něm umí chodit.
..je jak běh v rozvázaných botách. Dřív nebo později si beztak rozbiješ hubu.
..je smutné jeviště a člověk musí hrát, když mu srdce krvácí musí se umět smát.

Domov

18. července 2006 v 11:20 | KnoTka |  Básničky
Proč to tu nesnáším?
proč chci odsud pryč?
Proč se v oblacích nevznáším?
Kdo mi vzal od štěstí klíč?

Proč tenhle život žiju?
já už nic nevím a nechápu,
Proč se radši do němoty neopiju?
nenávist a smutek mi stále dává výplatu.

Nenávidím ty lidi,
co kolem mě chodí,
proč se falešní lidi rodí?

Chci odsud pryč vypadnout
chci křídla a odletět,
chci za sebou dveře zaklapnout,
chci víc už nevědět.

Jako víla chci prach rozhodit,
zmizet aspoň na chvíli tam...
někde v krásné krajině se probudit
a oddávat se ráji a nevinným hrám!

Proč mi je štěstí bráno?
Kde je ten můj anděl,
když probouzím se každé ráno?
Cožpak už na mě zapomněl?

Žiju nebo spíš přežívám,
nikomu už nechci věřit,
jen ve svých snech si zpívám,
kéž bych nemusela jen snít.

Lidi na mě koukají,
jejich falešné pohledy nesnáším,
jen si se všema hrají,
nikdy to nepochopím.

Doufám,že na mě anděl nezapomene,
a že mi brzy přinese ten klíč
a konečně mě na chvíli vezme odsud pryč...

Práce

18. července 2006 v 9:12 | KnoTka |  News
Práce..furt f práci..od rana do odpoledne a potom makat na zahrade u babky, to sou prazdniny jag s nosu :P no jakozhe proste fubec nemam na blog cas tedkoms, tagze se nic moc dit nebude..

Pocity

7. července 2006 v 14:57 | KnoTka |  Cizí díla
Me myslenky jsou zmatene, pripadam si jako vezen ve sve vlastni hlave. Nemohu uverit, neni to tak davno, co jsem citil radost. Neni to tak davno, co jsem si pripadal stastny. Neni to tak davno, co jsem mel chut zit. Co se zmenilo? proc nejsem tim kterym jsem byval? proc me myslenky, drive tak plne radosti jsou ted tmave jako krev vytekajici z zil? Zmenila me jednostranna laska? nebo snad vlastni hloupost? nebo jsem sobec, ktery se topi jen ve svych vlastnich problemech? Ah, kdo v zivote nedelal nechyboval? byly snad me chyby vetsi nez chyby ostatnich? Ma to byt snad trest? Jsem znechucen. Jsem znechucen slovama, ktere jsem rekl. Jsem znechucen ciny, ktere jsem vykonal. Jsem znechucen tim, cim jsem. Radeji uz konec tehle frasky, protoze bude odbijet zvonec, ale pohrebni. chladna ziletka v prsetch trochu zastudi.....

Autor: Tommy

Na dně

7. července 2006 v 14:47 | KnoTka |  Moje depky
Dneska to poprvé cítím, něco, něco co strašně bolí a rozrůstá se to .. Začalo to uprostřed těla, na malém orgánu..teď už to cítím všude, tlak psychické bolesti mi dere s oči slzy, s úst povzdechnuti. Jsem na dně. Nevím jak se mi to mohlo stát, zrovna mě, kdysi topící se v radosti a ve společnosti druhých. Dnes se topím pouze ve svých vlastních smutných myšlenkách..nevím jestli to zvládnu, nevím jestli mám na to sílu, ale.. Někdy si člověk musí sáhnout opravdu až na dno, aby se mohl odrazit zpátky...


Pro Toma..

7. července 2006 v 14:45 | KnoTka |  Moje básničky
Sedí tam oddaný,



životem zklamaný,



milující,



jak skličující,



chlapec s hnědými vlasy,



od slz mokrými řasy,



sedí sám v koutě,



v ruce růži s poutě,



růži pro ni,



jedinou co miluje,



jeho city spaluje,



lásku mu nevrací,



zády se obrací,



zelené oči,



hledí na zem,



svet se točí,



jsou to slzy,



vždyť je brzy,



brát si život svůj,



prázdný jako dračí slůj,



sám dál nemůže,



žiletka pomůže,



zajíždí do kůže,



a růže,



kterou pro ni vystřelil,



navždy na zem odhodil.

Cesta života

7. července 2006 v 14:40 | KnoTka |  Moje básničky
V posteli ležící,

žiletkou studící,

zajíždí do žil,

bál se, přežil,

trápí se,

mučí se,

není pro koho
,


není s kým,


stal se z něj chodící stín,

kdysi miloval,

kdysi cítil,

do lásky se řítil,

teď je sám
,


jak opuštěný chrám,


měl kdysi rád,

mohl se smát,

teď to nejde
,


s cesty života sejde...