... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Září 2006

Když sem byla mladší ...

26. září 2006 v 18:09 | KnoTka |  Moje depky
Jako dítě sem měla ze všech vyprávění nejradši legendu o stvoření světa.Říká se v ní,že onoho dne dal Bůh světu ten nejkrásnější dar: stvořil protějšek.Od těch dob má každý ve světě člověka,který má všeho to,čeho se jemu samému nedostává,a kterému chybí zase všechno to čeho on sám má dostatek.A přesto si jsou ti dva tak podobní,že mohou být oba krajně sobečtí,a přitom se navzájem nezraňují,protože láska k vlastnímu Já je zároveň láskou i k druhému.Protože jejich duše jsou jedno...Stalo se tak osmého dne stvoření světa a ďábel zajásal.Kčemu je lidem láska,když s ní neumějí zacházet?A k čemu jim může být užitečný protějšek?On už se postará,aby ho nikdy nenalezli....:(

PC pro ženy

26. září 2006 v 16:54 | KnoTka |  Blbosti

Cizí jazyky

26. září 2006 v 16:48 | KnoTka |  Blbosti

Maďarština:

penzista - ustvánléty

funkcionář - kuleválos

hřbitov - tuhoskempink

včela - seremed

vosa - neseremed

čmelák - neseremedturbo

uklízečka - hádrosmátra

kamzík - terénkoza



Polština:

rychlík - salena masina

prezervativ - galosa na kamosa

svatba - povolenie na prdolenie

homosexuál - labuµnik perdelówy

kamzík - koza turystyczna

jezek - kaktus pochodówy



Japonština:

prodavačka - sidilidi

krejčí - usimisako

potápěč - čumizgumi

velitel letky kamikadze - hosinakasi

silnice - bachajama

atomová puma - samajama domyfuč

manzelka - akasi takasi mojasi

ředitel - nemako

náměstek - jakomako

sekretářka - omako

vrátný, hlídač - čumako

mistr - mako

dělník - makojakopako


Vietnamština:
mám tě rád - jemnemneho mni
mám tě ráda - jemnemne jimni


Italština:
miluj mě - oprima primo tuto e vydrima festo
potrat - adio embryo

Finština:
impotent - Naomak mekki

Španělština:
policajt - Don debilo
tajný - Don debilo inkognito
pomocník - Don debilo inkognito amatero


Změna ...

26. září 2006 v 16:40 | KnoTka |  News
Dneska jsem si opet fsimla toho, jag se nekteri lide v nasi tride zmenili. A to k horsimu. Strasne me to mrzi ... tohle se neda ani popsat co s nich najednou je, jak se chovaji k druhym atd. Nevim jestli je tag zmenil postut do druhe rocniku a jsou uz sebejistejsi nebo ty prazdniny nebo ya nevim co to ye, ale ye to uprimne hnus. Totalni ignorace vuci druhym, namyslenost, sebelitost ... h-u-m-u-s. Jak se muze nekdo drive hodny, mily, pozorny, vtipny takhle za pouhe dva mesice zmenit? Vzdyt to ani nejde ... omyl ... jde a strasne hodne ... Nevim co si mam o tom myslet. Proc se taghle nekteri chovaji ... ale nastesti jsou tu stale ti, kteri se nezmenili a kvuli kterym ma cenu do te skoly chodit :)



Jinag dneska sem se pracne dopravila do skoly pomoci mamcineho auta :P toz to by yako slo ale jelikoz mame ucebny az ve tretim a ctvrtem patre tag to byla celkem makacka s tou dlahou ... No dozvedela jsem se ze jsem krypl a dalsi same pekne veci ... fakt me tohle od nekterych mrzi, a jsou to zrovna ti, kteri pred prazdninama patrili k nejlepsim v nasi tride, tag proc se to taghle zmenilo?:'(

To sem to vyhrala ...

25. září 2006 v 18:45 | KnoTka |  News
Ouuu tagze v sobotu sem byla na punkovem koncerte ve Frydku presneji receno v Mistku v Sokoliku ... Sice posloucham prevazne metal ale akce luxusni ... Kalilo se, proste pohoda ... akorat v takove pulce vecera sem nejag nezvladla dopadnuti na *cizi* nohu, a tedkoms mam nozku v nechodici dlaze, musim hajat v posteli s nohou nahore ... a za 14 dnu kontrola tagze prinejmensim 14 dnu doma ... to ye koniec .. pry mam pretrhnute nejake nervy v kosti nebo co :P ale jinag koncert oprafdu stal za to, poznala sem kouzlo Kuncicke kapely Stone Free ktera me celkem uchvatila ... tagze toe tag fse. F podstate sem akorat chtela rict ze se nudim doma:D

Andělé v našem městě

19. září 2006 v 21:01 | KnoTka |  Básničky
Pomalu se andělovi smáčely jeho bílé tváře,
pomalu zhasínala jeho jasná záře,
plakal nad těmi, co byli plní jedu,
co utrhli mu křídla... bez ptaní či studu.

Najednou začaly mu stékat po těle rudé kapky,
z očí začaly mu padat dříve vytvořené klapky,
plakal a dál se světem potácel,
ranili jeho srdce a tak krvácel.

Čím víc chodil, tak tím víc mu černal svět,
v každé zahradě co minul, nezůstal živý květ,
mezi lidmi už nechtěl existovat, nechtěl s nimi být,
zklamali jeho lásku a ON přestal žít...

Dík

19. září 2006 v 21:00 | KnoTka |  Básničky
Jsem smutná



nikdo to nespraví



myšlenka cudná



nejde mi z hlavy



žiletky ostré



tepny mi hladí



prý je to dobré



všechno to spraví



krev moje sytí



žiletky chladné



a na hrob kvítí



brzo mi spadne



kdyby mne potkala



nádherná chvíle



už bych neplakala



bylo by mi mile



však ty chvíle milé



už nejsou tu



došla jsem do cíle



dám sbohem životu



proč se mnou zůstává



smutný okamžik



život můj ustává



místo sbohem, řeknu dík


O lásce

19. září 2006 v 20:57 | KnoTka |  Citáty
V lásce vždy zápasí bolest a radost.



Jak slza je láska, v oku vzniká k srdci proniká.



Láska je líbezný květ , ale je třeba velké odvahy , abychom si ji šli utrhnout na kraj strašné propasti.



Láska není slepá , naopak , vidí věci , které ostatním unikají.



Jedniné vítězství nad láskou je útěk.



Láska k někomu býva často jen pomstou na někom.



Předstírat lásku tomu , koho nemilujeme , je mnohem jednodušší , než předstírat nenávist tomu , koho milujeme.



Nejvytrvalejší ze všech lásek je ta nešťastná.



Někteří ledé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.



Člověk nemusí vlastnit co miluje. Skromnému člověku stačí vědomí , že to milované žije.

Když už tě nic nepotěší

19. září 2006 v 20:55 | KnoTka |  Básničky

Byla jedna dívka,
Co těžký život měla.
Truchlila,
S nikým se nebavila.
Celí den u stolku proseděla.
A kreslila….
Svůj svět,takový jaký chtěla,
Neměla ani přátelé,
S kterými by se o svůj dar podělila.
Rodina si myslela,že se zbláznila.
Ale teď….ji netěší ani kresby její,
Něco jí život mění.
Něco jí duši drásá,
Už nepomůže spása.
Její svět se mění v zapomnění,
A už to nic nezmění

Útěk

19. září 2006 v 20:53 | KnoTka |  Básničky
Jsem nic,
co se brodí v šeru,
nechci víc,
než vědět, čím své srdce deru...

Duše naplněná steskem,
která již vzdala své dlouhé pátrání,
šla za štěstím a leskem
v očích sepsaným perem vraním.

Tělo, co cítí beznaděj,
zrak, co zakryl se tmou,
chci jen vědět, co je životní děj
a ne se jen dívat, kam jiní jdou..

Na kůži přiložím si ostří nože,
zabořím jej a doluji rozcestí,
načež vypluje moře krve,
razící si cestu až na smrtelné scestí..

Zasáhne mne ulehčující pocit,
ospalost mé tělo hladí,
což nikdo nemá pochopení pro cit,
kvůli němuž prázdnota se mnou ladí??

Poletuji kdesi v temném světě,
šepot slyším v dáli,
proč se vacím k té osudné větě,
kdy zjistila jsem, že v sobě nejsem?

Zda-li si na mne někdo vzpomene,
až do náhrobního kamene vyryo bude mé jméno, které postrádám?

Hroutím se do rudého moře,
zkrvavený nůž s cinkotem dopadá na zem,
odplouvám do tmy na hořícím voře,
a oči mi spadnou rázem..

Lidé přiběhli ke mně,
vzpomněli si, že jsem žila,
zvedají tělo ze země,
jako struna praskla mi žíla.

Proč jsem zajímavá až teď,
když utíkám do prázdnoty?
Řekla jsem si totiž: ,,Leť!,
nemáš žádné hodnoty!"

Vadila jsem všem, co o mě zavadili,
všem, co mi darovali odpudivý pohled,
byla jsem kytka, kterou nezalili
a nebrali na ní ohled.

Zvadla a už se nevrátí,
zahrabe se do hlíny,
život se z ní vytratí,
oddá se moci chladu a zimy.

Prchla jsem ze světa jako srab
před zostuzením, co mě provází,
jsem kamenný, starý hrad,
co na život již nevsází...

O životě

19. září 2006 v 20:51 | KnoTka |  Citáty
Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.
Usmívej se na toho, kdo Ti nejvíce ublížil, aby neviděl jak moc tě to bolí.
Kdo žije lehkým životem umírá těžkou smrtí.
Žij tak ,aby se tví přátelé začali nudit až umřeš.
Život je jako louka plná kytek, jen co se pro některou z nich sehneš hned tě někdo kopne do prdele.
S životem j to jako s hrou nezáleží na tomjak je dlouhá, nýbrž na tom jak se hraje.

Temnota

19. září 2006 v 20:47 | KnoTka |  Básničky
Bolest zkapalněla v slzy
Slunce zašlo příliš brzy
Zase bude dlouhá noc
Zvrátit jeden člověk nemá moc.

Kam odešly hvězdy,kdo měsíc vzal
Kalným zrakem do temnoty hledím dál
Jednou jdu tam podruhé sem
Kde stojí nebe kde leží zem

Tma,samota,do duše vstoupil chlad
Kam jít vlevo či vpravo snad
Prostorem kde se ničí náruč neotevírá
Mysl osamělá pomalinku zmírá
Hledám,hledám slunce zář
Snad vrátí úsměv na mou tvář
Kde slunce skrylo leží tiše
Jak ve tmě dohledat se jeho skrýše

Tělo tíží,oči pálí
Hledám světlo někde v dáli
Světlo,světlo krátce blikni
Svojí září směr mi vytkni

Odloučení

19. září 2006 v 20:43 | KnoTka |  Básničky
Ať si myslíš,

Že svět se točí rychleji,

Z přátelství bývalého

Ztrácíš k žití naději



Na planetě modré

Nejsi nikdy sám.



Jsi přítel můj,

Pro kterého ve svém
Životě,

Vždy místo znám.



Se slunečním paprskem,

Hvězdou za zády,

Měsíčním pastýřem

Neztrácej naději.



I ve chvílích smutku,

Trudného snění,

Ve chvílích radosti

Jenž motýlí křídla

Rozechvěly,



Skulinkou věčnou

Poselství o cestách osudu

K tobě vysílám.



Přijmi ho

Nebo pošli dál,

Ale věř, že nezapomínám

Hříšníci

19. září 2006 v 20:34 | KnoTka |  Básničky
Zima a chlad bezcitně projíždí až do morku kostí,
jako tisíc nožů posedlých zlostí
probodává hlouběji a dál...

Nikdo již nevěří v naději
a s pronikavým výkřikem do hlubin tmy se topí.
Temnota dychtivě zahalí je v sobě, ve svém chladném nitru
jako vždy chytne a už nepustí...

Padají rychlostí světelnou,
dál a dál černou temnotou,
všude kolem poseto jest tisíc černých růže,
jejichž trny probodávají kůži.

Z listů květiny vyrojí se kapičky krve,
růže temnější, než prve,
pláče, krev po trnech až na kůži stéká,
nešťastně vzlyká a ví,
že již nejde vrátit se zpět,
zpět na onen lepší svět...


Ztracena

19. září 2006 v 20:25 | KnoTka |  Básničky
Dnes potřetí, snad naposled...
Už dvakrát byla smrti blíž,
Už dvakrát krev z ní tekla.
Už párkrát byla u hranic...
...u hranic zlého pekla.
Peklu blíž a blíž je ona
Už blíž je té zlé moci
Sama prociťuje sebe,
Sama bez pomoci.
Už se k nám zase blíží noc.
Tvá duše prosí o pomoc.
Tragédie už se blíží
Avšak anděl na tě shlíží.
Žiletku bereš, žílu napínáš
Teď divný tvar má tvoje tvář,
Uděláš první řez
Tvé tělo polévá pot a děs
Podruhé řízneš do žíly
Ze by tě kapky krve zděsily?
Už je to potřetí, snad naposled
Už nenič ten svůj hloupý vzhled
Skonči to prosím teď hned …

O smrti

19. září 2006 v 19:51 | KnoTka |  Citáty
Kdo se bojí smrti, už přišel o život.
Umírají lidé,mě to nevadí. Padají města,každý křičí,ale já se neohlížím. Když ovšem odchází někdo,koho mám hrozně rád,tak pro mě umřeli všichni.I já.
Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.
Nehledej smrt-ona si Tě najde sama a záleží jen na ni za jak dlouho...
Smrt není zlá,zlá je pouze cesta k ní.
Je-li někdo mrtev,je to nadlouho.
Žít je jen velké trápení,ale umírat taky není žádná radost.
Tichá smrt - němý vrah.
Umřít znamená přejít na stranu většiny.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Život je krátký, samozřejmě, ale v poměru k čemu?
Strach ze smrti je horší nežli smrt sama.
Zemřít se dá na všechno.
Neříkám, že nechci umřít. Jen nechci být u toho, až se to stane.
Je dost lidí, které jen strach před smrtí drží při životě.
Doufám v žití, ale jsem připravena umřít
Nikdo neumírá příliš brzy, protože neměl žít déle, než žil.
Kdo neuměl žít, nebude umět umírat.
Je lepší zemřít pro něco, než žít pro nic.

Noční můry - černý mraky

19. září 2006 v 19:32 | KnoTka |  Básničky
Černé mraky skryly nebe
a mně deprese přepadla,
nechci vidět sama sebe.
Chci rozbít všechny zrdcadla.
Pláču,křičím,rvu si vlasy.
V temnotě se schovávám.
A všude slyším zas ty hlasy,
jsou chladné a volají mne k sobě,
křičí na mne skončíš v hrobě!
Volají mě k sobě volají mě spátky.
Utéct před nimi se nedá.
Dávají mi hlavu do oprátky.
A až bude zase světlo,
až přijde zase den,
tak skončí tyhle noční můry,
a začne nový den.

Svět

19. září 2006 v 19:25 | KnoTka |  Citáty
Pro svět si jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.
Zdroj: monini.blog.cz

Panna

18. září 2006 v 16:35 | KnoTka |  Básničky
Kráska s černou labutí,
sevře tě v kovovém obětí,
těžkým šatem odívaná,
škrabošku má na tváři,
dokonalá černá panna,
zasnoubená s notáři.
Svým dechem přivodí ti spánek,
svým polibkem zavede do říše snů,
zahalená do množství látek,
odvede tě z šedých dnů.
Ve vesnici vyje chrt,
Pro tebe si přišla smrt,
čistá, jemná, něžná panna,
co nechodí nikdy sama.
Přichází se svým darem,
lítostí, smutkem a žalem.

Evanescence - My immortal

1. září 2006 v 14:56 | KnoTka |  Texty + překlady

EVANESCENCE - MY IMMORTAL

my immortal
i'm so tired of being here
suppressed by all of my childish fears
and if you have to leave
i wish that you would just leave
because your presence still lingers here
and it won't leave me alone

these wounds won't seem to heal
this pain is just too real
there's just too much that time cannot erase

when you cried i'd wipe away all of your tears
when you'd scream i'd fight away all of your fears
and i've held your hand through all of these years
but you still have all of me

you used to captivate me
by your resonating light
but now i'm bound by the life you left behind
your face it haunts my once pleasant dreams
your voice it chased away all the sanity in me

these wounds won't seem to heal
this pain is just too real
there's just too much that time cannot erase

when you cried i'd wipe away all of your tears
when you'd scream i'd fight away all of your fears
and i've held your hand through all of these years
but you still have all of me

i've tried so hard to tell myself that you're gone
and though you're still with me
i've been alone all along

EVANESCENCE - MOJE NESMRTELNOST


Jsem vším tak unavená

zadušená svými dětinskými obavami

a jestli máš odejít

přeju si abys šel

protože tvoje přítomnost tady stále je

a nechce mě opustit

tyhle rány se nikdy nezahojí

ta boles je moc skutečná

je toho příliš a čas to nikdy nemůže smazat

když bys brečel byla bych tady abych ti osušila slzy

když bys křičel byla bych tady abych odehnala tvůj strach

držela sem tě za ruku po celý ty roky

ale furt se na mě můžeš ve všem spolehnout

využil jsi toho že si mě upoutal

svojí rozzářenou a milou povahou

teď sem svázaná tím životem tak jak předtím bez tebe

tvoje tvář mě pronásleduje

v mých snech

tvůj hlas zahání pryč

můj zdraví rozum

tyhle rány se nikdy nezahojí

ta boles je moc skutečná

je toho příliš a čas to nikdy nemůže smazat

snažím se pochopit to že si odešel

ale si stále se mnou

budu úplně sama navždy...