... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Ona

20. listopadu 2006 v 22:52 | KnoTka |  Cizí díla
Stála v koupelně a pozorovala horkou tekoucí vodu, jenž zvolna stékala do vany. Ještě chvíli trvalo, než vodu zastavila. Stoupla si před zrcadlo a prohlížela si své tělo. Cítila k sobě odpor. Teď jako jindy. Snažila se nedívat se do svých v zrcadle odražených očí. Snažila se, ale přesto se podívala. V prvním okamžiku se lekla. Její velké modré oči jindy plné radosti byly nyní v matném světle svíček plné smutku a bolesti. Proč to nikdo nevnímal? I když uhýbala pohledem, většina lidí se do jejích očí dívala ráda. Hledali v nich útěchu. Ona nesnášela přímý pohled z očí do očí, protože si myslela, že by někdo mohl zjistit, jaká opravdu je. A to nechtěla. Věděla to jen ona sama. Zatímco na lidi působila vyrovnaně a vesele, uvnitř to bylo naopak. Také se všech těch lidí bála, a úsměv, který jim ukazovala byl jen jakýmsi štítem před přívalem otázek: "Co se děje?". Nebyla to přetvářka, jenom nechtěla aby jí někdo poznal blíž.
Každý den se utápěla ve svých slzách. Někdy bezdůvodně, jindy důvod měla. Smutek a pláč byl součástí její složité osobnosti, kterou jen tak někdo nemohl pochopit.
Pořád stála před zrcadlem. Konečně se odhodlala jít do vany. Na okraji vany se lesklo ostří pečlivě nabroušeného nože. Nevšímala si ho. Soustředila se jen na své myšlenky. Chtěla je zapudit, aby měla čistou hlavu. Velká část svíček odhořela a ona konečně myslela jen na pár věcí, kterých se nedokázala zbavit. Myslela na ně pořád. A jedna z nich byla smrt. Fascinovala ji. Pomyslela si, že si připravila krásnou smrt. Nepatrně se usmála. Nahmatala nůž na kraji vany a vzala ho do pravé ruky. Nejprve jim jen lehce přejížděla po levém zápěstí až konečně zajela hlouběji. Po zápěstí jí začal stékat pramínek krve do vody. Řízla se podruhé a hlouběji. Tentokrát už si přeřezala žíly a z hluboké rány začala prýštit tmavá krev. Pořezanou ruku položila zvolna do vody. Nůž, který ještě pořád křečovitě svírala položila zpátky, tam, z kama ho vzala. Čekala velkou bolest, ale rána ji kupodivu nebolela. Jen jí v ní cukalo. Znovu se usmála. A s každou chvílí se její úsměv rozšiřoval. Zvedla ruku a tak jako před chvílí pozorovala tekoucí vodu, teď pozorovala proud krve vytékající ze své ruky. Podívala se na vodu, ve které ležela. Voda už byla zabarvená její krví. Z průzračné se za krátkou chvíli změnila na světle červenou. Ležela v ní a cítila, že okamžik smrti nadešel.
Její bezvládné tělo, ležící v krvavé vodě osvětlovalo pár svíček. Jejich plameny se mihotaly po stěnách a vytvářely stíny. Byla mezi nima i ona ruku v ruce se smrtí?


-----------------------------------------
Zase... krasne... ODKAZ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 18. srpna 2007 v 19:30 | Reagovat

nadherne......neni ktomu co ineho dodat.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama