... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Leden 2007

Všechno se to sere...

15. ledna 2007 v 9:24 | KnoTka |  News
Aaaaa jupy*TIRED*
Taaakze fsechno se mi zacina srat jako vzdycky... par normalnich dnu a pag zse odznova...
Jakozto pred tydnem se rodice dozvedeli ze propadam z ekonomie... Jo, az tedka sem si to uvedomila, ze jsem vlastne upe debil, vzdyt na tom neni vubec nic tezkeho, jenom sem proste zhnila. Ted se to snazim dohnat ale co delat na konci pololeti s peti petkama? Snad to jeste projde...
No jako nasledek mam zakazany pocitac, net... do 8 hodin doma... maras :(
Vcera se to taky celkem solidne posralo...prijedu domu, chci i vypalit jedno DVDcko na kompu, zapnu ho... uz to skoro nabiha kdyz f tom copak se mi nestalo... MODRA OBRAZOFKA... takove cvreni na hadru... to jak mi hlavicka jezdila po harddisku... Goodbye my harddisk... Proste mi shorel kurva harddisk... 62 GB dat... s toho 25 GB hudby + 25 GB fotek... kdyz se dari tag se dari... bratrovi se v ten samy den posrala CD-ROMka v notebooku... me se posrala vecer nabijecka...
Yo a vecer me chytil totalne depresivni stav... to zase byly myslenky... nejaky podmet to asi melo, ale nevim co presne me nejvice tag dojebalo?? Tezko rict... jj sem divna jag cyp, to asi muze pochopit jenom moje ♥ madlenka ♥
Taaakze ted jsem ve skole a za dlouhou dobu zase jeden velice "pozitivni" prispevek... ani ted nebudu psat nemam net... vlastne ani komp :(:(
Goodbye, blue sky ...

Svoboda hnutí celého světa

2. ledna 2007 v 13:36 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Svobodná hnutí celého světa
Zabýváme-li se otázkou anarchie v praxi, nesmíme opomenout aktivity, které se za takové většinou neoznačují, přesto však vykazují mnohé z anarchistických principů - samosprávu, rovnost, organizaci zdola, vzájemnou solidaritu apod. Na celém světě je jich nepřeberné množství. Některým se dá z anarchistického pohledu mnohé vytknout, ale jedna věc zůstává nepopiratelná - každý takovýto spontánní čin je skutečným krokem vpřed na cestě ke svobodné společnosti. Tyto iniciativy a hnutí bychom v žádném případě neměli podceňovat či zanedbávat, naopak je musíme podporovat, studovat a učit se od nich - zároveň je však respektovat a to především vzhledem k tradici a specifičnosti dané části světa.
Lidové samosprávné projekty a hnutí mohou nabývat různých podob - některé přibližujeme na stránkách této Existence (guerrilové zahrady v New Yorku, sociální centra a Ženská banka v Senegalu, kibuc Samar v Izraeli či hnutí za navrácení půdy lidem, kteří se o ni starají či by tak chtěli činit) - od malých s čistě lokálním rozsahem až po taková hnutí, která mají nadnárodní charakter. Stojí tu vedle sebe hnutí domorodých obyvatel, které se vyskytuje s různou intenzitou a projevy ve všech koutech světa, stejně jako spontánní nepokoje pracujících.
Připomeňme si například události v ruském Vyborgu. V roce 1997 pracující převzali kontrolu nad továrnou, všechny dílny pokračovaly ve výrobě, včetně jedné z nejvyspělejších technologií na světě, která vyrábí unikátní, ojedinělý papír. Po mnoha letech hladu a bídy začali po převzetí továrny dělníci konečně dostávat pravidelný plat. I přes útoky ozbrojených složek se jim dařilo pokračovat v produkci.
O svá práva se ale umí hlásit i nezaměstnaní, což dokazují například nepokoje ve Francii v roce 1998, kdy během vlny protestů požadovali zvýšení podpory v nezaměstnanosti, vyplacení jednorázové prémie a nová pracovní místa.

Anarchistická organizace

2. ledna 2007 v 13:35 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Anarchistická organizace
Anarchistické principy se projevují - jak jinak - především v anarchistickém hnutí a v tom, jak se anarchisté organizují. V rámci celého hnutí existuje množství větších či menších organizovaných skupin, projektů a také řada neorganizovaných jednotlivců. Každý si v hnutí hledá takové místo, které mu nejvíce vyhovuje a podle toho se případně sdružuje s ostatními, či jen s nimi nějakým způsobem spolupracuje, ale také může stát úplně mimo.
Anarchisté se organizují především v místních skupinách, které se pak spojují ve federacích. I u nás na tomto principu federace a autonomie fungují všechny "celorepublikové" anarchistické organizace. Anarchistické federace jsou charakteristické absencí jakékoliv hierarchie či nějakých privilegovaných funkcí a postů. Všichni členi jsou si rovni, každý může prezentovat své postoje a má stejnou možnost ovlivňovat chod a směřování organizace. Například v Československé anarchistické federaci (ČSAF) se její členové organizují v tzv. regionech, které si řídí samy svou práci, s ostatními regiony pak udržují soustavnou komunikaci, navzájem se informují prostřednictvím interního věstníku a diskutují. Společné kampaně a celkové směřování organizace se pak projednává na sjezdech celé federace, jichž se může zúčastnit každý člen - závěry těchto sjezdů jsou pak ještě dodatečně potvrzovány celou členskou základnou v referendu. V ČSAF navíc existují tzv. pracovní skupiny, které se věnují konkrétním projektům (např. vydávání časopisů, podpora stíhaných aktivistů (Anarchistický černý kříž), příprava kampaní…) a jsou zodpovědné celé organizaci. Všechny funkce jsou volené a jejich nositelé jsou kdykoliv odvolatelní. V podstatě na stejných organizačních principech fungují i anarchistické odbory či některé jiné organizace.
Vytváření takovýchto organizačních struktur odráží snahu anarchistů, aby jejich prostředky odpovídaly cíli a učí jednotlivé aktivisty osvojovat si anarchistické principy v praxi. V neposlední řadě jsou takto budovány paralelní struktury, které třeba jednou nahradí současný státní a kapitalistický systém.
Některé anarchistické skupiny ale nechtějí pracovat jen v teoreticko-politické rovině a tak zakládají různé praktické projekty. Například jedna skupina belgických anarchistů se rozhodla, že by se vedle přímých akcí a výměny informací mohla pokusit uvést do každodenního života anarchistickou praxi a zároveň tak prezentovat konkrétní alternativu. A tak v létě 1992 vzniklo "Anarchistické hospodářské společenství (AHS)" (parodie na EHS - Evropské hospodářské společenství) coby síť pracovních skupin organizovaných na anarchistických principech: nalezli byste tu zahradnický kolektiv (rozsáhlá městská zeleninová zahrada, jejíž produkce je dále distribuována), spotřební družstvo (kolektivní nákup kvalitního jídla umožňující úspory), mobilní kuchyně (logistická podpora pro akční skupiny, které jsou zapojené do kampaní a stávek), kolektiv vyrábějící potravinové produkty (marmelády a víno z ovoce), kolektivní kuchyně (vegetariánské jídlo jednou týdně, bar). Další plány byly vysněny, ale nerealizovány: například společná doprava, recyklace oblečení… Byl zajištěn pronájem domu, který se stal místem setkávání a debat, z nichž se vyklubaly na světlo světa další aktivity (např. skupina na podporu uprchlíků). Živě se diskutoval problém, jak být skutečně nezávislí na všudypřítomné kapitalistické ekonomice - nikdo nechtěl skončit v alternativním zeleno-kapitalistickém táboře.
Praktické anarchistické principy se dají vysledovat i v různých subkulturních proudech či jejich částech, i když ty přes svou kulturní okrajovost většinou zůstávají v izolaci. Stírá se tu hranice mezi producenty a konzumenty, někdo se věnuje hudební produkci, jiný vydávání fanzinu či distribuci nahrávek, které jsou pokud možno co nejlevnější… Každý se snaží něčím přispět své subkulturní komunitě. Svobodomyslné a solidární prostředí těchto komunit a často i přístup k alternativním médiím pak některé jejich příslušníky přivede až k otevřené angažovanosti v rámci antiautoritářského hnutí.

Squatting

2. ledna 2007 v 13:33 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus

Squatting

Samostatnou kapitolou je již zmiňovaný squatting. Snahou squaterů je především řešit svou bytovou situaci, a to nezákonným obsazováním prázdných domů. Jejich čin je mimo jiné projevem postoje, který jasně říká, že bydlení je právo. Navíc mnozí z nich nechtějí zůstat pouhými pasivními obyvateli a pokouší se v obsazeném domě realizovat útočiště alternativní kultury a radikálního antiautoritářského hnutí. Squateři nemusí být nutně anarchisty, často je jejich čin projevem spontánní revolty vůči pochybným kapitalistickým hodnotám. Přesto je nejviditelnější část squaterů politicky aktivní: bývá zvykem vidět na obsazených domech transparenty a prapory, mluví se zpravidla o nepřijatelné vládě peněz a právu na bydlení. V nejednom ze squatů můžete posedět v improvizovaném baru či čajovně, vyslechnout koncert či přednášku, shlédnout výstavu. Kulturní akce jsou zde velmi živé, působivé a autentické. Prostředí a často "revoluční" nálada squatu k tomu maximálně přispívají. Vše se dělá svépomocí. Jsou-li nějaké výdaje, hradí se ze sbírek mezi obyvateli squatu a sympatizanty, případně z benefičních akcí ve squatu i mimo něj. Squateři podle svých možností opravují objekt a napravují následky jeho dlouhodobého chátrání. Někdy se snaží svůj pobyt legalizovat.
Squaty mají i další funkci a tou je vyzkoušet si a praktikovat komunitní způsob života. Všem je však dopřáno maximální soukromí. Každý squat je samozřejmě něčím specifický, v každém fungují nějaké společné vztahy, přesto se dá říci, že cíleným obsazováním domů vzniká okruh lidí, dá se říci hnutí, kde funguje v plné míře princip solidarity. Boj o jeden squat je zároveň bojem o osud všech ostatních, bojem se státním represivním aparátem ve službách kapitálu.

Quebecké družstevní hnutí

2. ledna 2007 v 13:16 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Quebecké družstevní hnutí
Jestliže budeme hledat na mapě, kde se družstevní hnutí nejvíce rozmohlo mezi obyvatelstvem, jistě musíme ukázat na kanadský Quebek, kde je přibližně 3300 družstev, která měla v roce 1990 obrat 11,6 miliardy dolarů, což je zhruba 8% HDP.
Drahokamem v družstevní koruně je federace Caisse Populaire Desjardins. Tento kreditní svaz je finančním ochráncem celého hnutí - předtím, než Caisse přišla na scénu, nebyla družstva nijak významněji úspěšná. Caisse Populaire byla započata v roce 1900 hrstkou chudých vesničanů a 20 dolary vkladu, nyní má 5,4 milionu členů v 1 500 místních záložnách sdružených ve 14 regionálních federacích. Caisse Populaire je se svými 40 000 zaměstnanci největší "soukromý" zaměstnavatel a je jedinou finanční institucí v 675 obcích. Má podstatnou roli v zachování venkovského a zemědělského života. Bez půjčky od své místní záložny by mnohem méně dělníků vlastnilo své domovy a ani mnoho ostatních forem družstev by neexistovalo bez těchto finančních zdrojů.
Dalším družstevním sektorem velkého ekonomického významu je zemědělství. Zvláště po první světové válce začali být zemědělci ždímáni překupníky. Jedinou cestou, jak překonat tento druh parasitismu, bylo spojit se společně do zásobovacích a obchodních družstev. Dnes více než 60% veškeré produkce (38 000 zemědělců) patří těmto organizacím. Některá družstva poskytují zboží a služby pro farmy jako například naftu, stroje a osivo. Jiná vlastní mlékárny a zpracovatelské podniky, mnohé z nich jsou největšími ve svém oboru.
Družstva mimo jiné hrají důležitou roli v životě domorodých komunit. Předtím, něž se začala rozvíjet, byli místní lidé závislí na Hudson Bay Company ohledně zboží a obchodování s kožešinami a ostatními produkty. Nyní již existuje 16 domorodci vlastněných a řízených družstevních asociací s účastí více než 5000 rodin.
Studentské družstevní hnutí bylo založeno v roce 1983 jako prostředek poskytování levnějších knih či počítačů pro vysokoškolské studenty. Tato skupina také provozuje knihkupectví, služby a studentskou jídelnu. Členstvo nyní čítá na 540 000 studentů. Z převážné části spočívá na dobrovolnících. Toto hnutí druhotně slouží jako jakýsi druh školy pro družstevníky.
Dělnická družstva byla v Quebeku od roku 1946, skutečné hnutí nastoupilo v 80. letech. V současnosti je 170 dělnických družstev s 7 260 členy. Většina z nich je koncentrována v lesním průmyslu, který zahrnuje pily, drtičky dřevních pilin, sázení stromů a ohromné školky pro jedle a borovice. Samosprávná družstva také existují v tisku, zpracovatelském průmyslu, taxislužbě a skleníkaření.
Bytová družstva začala být budována v 70. letech jako prostředky poskytující levné a samosprávné byty, jako alternativa ke státnímu sociálnímu bydlení. V neposlední řadě jsou tu dvě pojišťovací družstva. Ta jsou přímými potomky společností vzájemné pomoci vytvořenými zemědělci a řemeslníky před více něž 150 lety.
Tato družstva mají s anarchismem málo společného, avšak kvůli konkurenci od družstev byly kapitalistické podniky nuceny přijít s podobnou úrovní cen a služeb. Také velký význam má mnohdy jednočlenný volební hlas, což je v opozici ke kapitalistickému konceptu moci založenému na počtu držených akcií. Jedním z principů je vzájemná pomoc, lze zde nalézt koncepty místní kontroly, federalismu a samosprávy (to poslední v případě dělnických družstev). Důležitými aspekty quebeckého hnutí jsou solidarita a zachování komunity. Založení místních družstev bylo mnohdy důležité k udržení zemědělského způsobu života proti útokům urbanismu a kapitalismu.

Družstva

2. ledna 2007 v 13:15 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Družstva
Jednou z forem svobodného a samosprávného sdružování lidí jsou bezesporu družstva. Jejich počátky lze vysledovat v první polovině 19. století. V Anglii se začala rozvíjet především družstva spotřební, kdy si spotřebitelé snažili zlepšit svoji sociální pozici vyloučením překupníků zboží. Druhý typ družstev - výrobní - byl charakteristický především pro Francii. Spotřební i výrobní družstva však nabývala mnoho podob, z nichž některé jsou pro anarchisty nepřijatelné a jiné zas odpovídají jejich snahám a představám.
Z anarchistických pozic ideální družstvo je takové, které je plně samosprávné, tj. že každý člen má stejný podíl na rozhodování a zároveň v něm pracuje (u družstev výrobních). Vyskytují se totiž i taková družstva, v nichž pracují členi i nečleni nebo dokonce jen nečleni - členi pak tvoří jenom jakési vedení podniku. U spotřebních družstev dochází často k tomu, že ve snaze o získávání co nejlevnějšího zboží zakládají sama výrobní či zpracovatelské podniky, v nichž panují klasické kapitalistické vztahy a zájmy zaměstnanců jdou proti zájmům družstevníků-spotřebitelů, kdy se ve snaze o co největší úsporu projevují tendence omezování mezd. V neposlední řadě stojí za připomenutí tzv. státní družstva, která jsme znali z dob nedávno minulých a v nichž skutečná samospráva byla omezována zásahy a rozhodnutími "shora".
Plně samosprávná výrobní družstva zajišťují princip "žádný sluha, žádný pán" a umožňují svým členům spravedlivé (jak to dovolují ekonomické vztahy s okolím) ohodnocení jejich práce, například takovým způsobem, že je jim vyplácena běžná mzda a každý rok je mezi ně rozdělen zisk podniku, který jinak běžně shrábne kapitalista. Avšak i přes tento ideální obraz (který byl například zpodobněn ve filmu "Hej Rup" Voskovce a Wericha) mnohá družstva neměla dlouhého trvání a potýkala se často se stejnými problémy, kterými jsou především nedostatečné kapitálové prostředky při jejich zakládání, což neumožňuje plnohodnotný rozvoj podniku a konkurenceschopnost, a potom také tlak kapitalistických kruhů na likvidaci nepříjemné konkurence, která je navíc zcela odlišného ražení. V neposlední řadě chyběly družstevníkům obchodní znalosti potřebné k uplatnění jejich produktů na trhu.
Samostatnou kapitolou jsou pak družstva vznikající v revolučních dobách vyvlastňováním výrobních prostředků a jejich převodem pod správu lidí, kteří s nimi pracují. Ty přibližuje samostatný článek o španělské sociální revoluci v této a příští Existenci.
V současnosti jsou družstva či jejich různé obdoby zpravidla jednou, i když málo výraznou a preferovanou, formou podnikání etablovanou do kapitalistického systému, bez jakékoliv celospolečenské solidarity a revolučního náboje. Přesto však je třeba se těmito ekonomickými formami zabývat při uvažování nad podobou ekonomických vztahů ve svobodné společnosti.
Anarchistický pohled na zakládání družstev tak zvaně tady a teď byl různý. Elisée Reclus (1830-1905) míní, že"většina "kooperací", konzumních a jiných sdružení dělnických skončila špatně nebo aspoň odvrátila mnohé od revolučního zápalu mladých let. V tom spočívá jejich největší nebezpečí, neboť lidská povaha je ochotna chopit se nejbližších záminek, aby se vyhnula risikům boje. Je tak snadné uvelebit se při "dobrém díle" a vyhýbat se činnosti a nebezpečím, jež kynou z toho, věnujeme-li se zcela revoluční věci. Řekne se, že je třeba především, aby kolektivní podnik prospíval, a pomalu se upadá v drobnou činnost hokynářskou; chce se přeměnit svět a zatím se mění člověk v obyčejného kramáře."Naopak například Enrico Maletasta (1853-1932) o podobných projektech napsal:"Mám za to, že na počátku revolučních událostí jsou(zavedené)kooperativy velice užitečné, že učí pracující, jak se starat o své vlastní záležitosti, organizaci jejich práce a dalších aktivit jako zkušené organizace schopné provozovat distribuci výrobků a sloužit jako nervová centra pro velké počty lidí."

Anarchie tady a teď

2. ledna 2007 v 13:14 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Anarchie tady a teď
Cílem anarchistů není revoluce, ta je jen prostředkem. Jejich skutečným cílem je život ve svobodné společnosti, která by fungovala na výše uvedených principech. Někteří, a nemusí to být nutně jen anarchisté, se však nechtějí spokojit s tím, že jejich cíl je snem, kterého se možná jednou dočkají, ale spíše čeká až na jejich děti či vnuky a vnučky. Chtějí se již nyní zbavit alespoň dílčím způsobem svazujícího kapitalistického a státního systému; již nyní chtějí žít podle hodnot, které uznávají a které jsou v protikladu k těm oficiálně protěžovaným; již nyní se chtějí osvobodit, jak je to jen možné; přestat být otroky či pány. Bohužel nás obklopuje určitá, opravdu ne právě růžová realita, ze které se, jestliže se zrovna nenacházíme v situaci zralé na revoluční zvrat, jen tak nevymaníme.
Je možné docílit již tady a teď svobodného a plnohodnotného života? Každý rozumně uvažující tvor nutně dojde k závěru, že bez revoluční změny asi ne. Nikdy nebudeme svobodní, dokud nebudou svobodní i ostatní. Nikdy nebudeme žít v klidu a míru, dokud nad námi bude viset hrozba v podobě represivního aparátu systému.
Přesto je však možné již zde a nyní vytvářet formy a struktury svobodného světa. Je nutné si ale uvědomit, že samy o sobě k osvobození nepovedou, mohou se však stát prostředkem v revolučním hnutí, či školou a zdrojem zkušeností pro vytváření svobodné společnosti.
Podívejme se nyní, jak se dají některé anarchistické principy aplikovat v současné společnosti a jakých podob může nabývat samosprávné a svobodné sdružování lidí. Na jedné straně se mohou lidé nechat inspirovat anarchismem, na straně druhé by se anarchismus měl nechat inspirovat konkrétními sociálními projekty a experimenty, které jako anarchistické ani na první pohled vypadat nemusí.
Snaha o osvobození by ale neměla vést k úniku, k virtuální realitě, k vytváření si izolovaných světů, ve kterých se budeme cítit svobodně - a přitom budeme nadále ovládáni a vykořisťováni. Bez revolučního rozměru a vědomí jsou takovéto svobodné "životní styly" jen tlacháním o svobodě a rebelií, která vlastně žádnou rebelií není.

Revoluční minulost

2. ledna 2007 v 13:11 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus
Revoluční minulost
Chceme-li pátrat v historii po přítomnosti anarchistických principů ve společnosti, bude asi nejlepší začít až v druhé polovině 19. století, kdy již byly anarchistické myšlenky nějakým způsobem definovány a zároveň povstalo široké lidové hnutí za sociální spravedlnost. V době předcházející bychom jistě mnohé příklady také nalezli, ale jejich hodnocení by bylo mnohem složitější vzhledem ke vzdáleným dobovým společenským a náboženským hlediskům. Uplatňování anarchistických principů v praxi je nejčastěji vázáno na revoluční události a zpravidla končí represivním terorem kontrarevolučních sil.
Prvním, i když velmi diskutabilním příkladem, by mohla být Pařížská komuna. 18. března 1871 došlo v Paříži k revoluci - byla svržena vláda buržoazie. Moc v Paříži se dostala do rukou ústředního výboru národní gardy zvoleného ozbrojenými dělníky a řemeslníky hlavního města. 26. března došlo k volbám do rady Komuny a o dva dny později byla oficiálně vyhlášena Komuna. Ústřední výbor prohlásil, že období jeho moci skončilo a odevzdává vládu Komuně. V radě byli jak zastánci silné revoluční diktatury, tak i menšina proudhonovců, kteří byli odpůrci teroru proti nepřátelům revoluce a odmítali nutnost revoluční diktatury. Armáda byla nahrazena národní gardou. Nejvyšší orgán, rada Komuny, byl zvolen podle všeobecného hlasovacího práva. Člen rady, který se neosvědčil, mohl být svými voliči odvolán. Komuna odstranila starou policii, o pořádek ve městě se starali ozbrojení dělníci sami. Byla provedena odluka církve od státu. Po celou dobu své existence byla Pařížská komuna nucena vést vyčerpávající zápas s kontrarevolucí ve Versailles, to jí nedovolovalo plně rozvinout všechna sociálně hospodářská opatření. Všechny podniky, jejichž majitelé uprchli z Paříže, byly odevzdány dělníkům. Komise práce utvořená radou Komuny uváděla v těchto podnicích do chodu výrobu a umisťovala sem nezaměstnané. Dělníci společně s administrativním vedením vypracovávali výrobní plány a stanovili zásady vnitřní organizace. V těch dílnách, kde majitelé zůstali, nařídila Komuna kontrolu hodnocení práce. Vydala nařízení o povinném bezplatném vyučování. Byly otevřeny nové školy a učitelům se zvýšily platy. Taktéž vypracovala plán na zřízení jeslí a mateřských škol pro děti dělnic a provedla celou řadu jiných opatření prospěšných pracujícím. "Májový týden" znamenal konec všem nadějím - Komuna byla i přes hrdinný odpor, do nějž se zapojily ženy i děti, poražena; desetitisíce komunardů, i těch, kteří byli jen podezřelí ze sympatií ke Komuně, byly popraveny a mnoho dalších bylo posláno do dalekých kolonií na nucené práce.
I přes značnou nerozvinutost tamního anarchistického hnutí se anarchismus stává jednou z hlavních sil ruské revoluce v letech 1917-1921. Přesto jej převálcuje jeho revoluční souputník, bolševismus, který byl na rozdíl od anarchismu jednotný a dobře organizovaný. Bolševická státní správa se ale stává zárodkem stalinské byrokracie a velice rychle nabírá kontrarevoluční charakter, který vede k zmasakrování machnovského revolučního hnutí na Ukrajině, dělnických protestů a stávek a revoluční komuny v Kronštadtu.
Příklad první socialistické revoluce se už ale nezadržitelně šíří světem a v Itálii vede v roce 1918 k revoluční generální stávce, která dává vzniknout dělnické samosprávě v podobě továrních rad.
V Německu probíhá v letech 1918-1919 dělnická revoluce, které se snaží komunistický Svaz Spartakus vtisknout socialistický charakter. Marxistická teorie této organizace utvářená Rosou Luxemburgovou se přibližuje anarchismu, jehož exponenti jako Erich Mühsam a Gustav Landauer hrají významnou úlohu v Mnichovské republice rad. O potlačení revolučních sil se nakonec postarala vládnoucí sociální demokracie.
Největších úspěchů však anarchismus dosáhnul během španělské sociální revoluce v letech 1936-1937. Ačkoliv se v politické sféře nechal díky mylnosti dominantní anarchosyndikalistické ideologie zatáhnout do spolupráce s liberální buržoazií při obraně republiky před fašistickým nebezpečím, ve sféře hospodářské se pracující - inspirovaní touže anarchosyndikalistickou ideologií - pustili do obrovského experimentu vyvlastnění průmyslových podniků, služeb a zemědělských statků a jejich samosprávného řízení na kolektivistických principech. Experiment to byl dalekosáhlý, týkal se až devíti miliónů lidí a z větší části byl i úspěšný. Paralelní existence státní kontroly, která byla v rukou buržoazie a jí přisluhujících sil (včetně vedení anarchistických organizací CNT a FAI) a která si nad samosprávným experimentem zachovávala značnou kontrolu, nakonec vedla k jeho zadušení prostřednictvím státní represe a opětovných restitucí zespolečenštěného majetku.
S některými těmito událostmi a dalšími epizodami anarchistického hnutí se můžete blíže seznámit buď v této Existenci či jiných anarchistických tiskovinách, kde je jim věnováno mnoho prostoru.

Anarchie v praxi

2. ledna 2007 v 13:10 | KnoTka |  Anarchie/anarchismus

Anarchie v praxi


Často se tvrdí, že anarchismus je sice hezká myšlenka, ale naprostá utopie, která nemůže být nikdy uskutečněna. Všude spousta anarchistické teorie, ale prý žádný příklad opravdu fungující anarchistické společnosti. U některých lidí, a není jich zrovna málo, je toto nejčastější předsudek vůči anarchistické myšlence. Podíváme-li se ale do historie a zkoumáme-li některé události a hnutí v dnešním světě, zjistíme, že v tomto bodě kritikové nemají pravdu. Již od začátku je ale nutné k dané problematice přistupovat s předpokladem, že nic není dokonalé, vše má své chyby - někdy viditelné, mnohdy skryté.
Dál je důležité si uvědomit, že z hlediska anarchie v praxi není nikterak podstatné, zda se něco označuje za anarchistické či nikoli. Kdybychom se pídili pouze za nálepkou, daleko bychom se asi nedostali. Podstatné jsou principy, podle nichž lidé žijí, pracují, sdružují se a rozhodují. Jistě nebude na škodu, když tyto principy, které jsou deklarovány snad v každém anarchistickém manifestu, zopakuji: předně jde o solidaritu čili vzájemnou pomoc, poznání toho, že lidé si nemají být nepřáteli, ale naopak si mají vzájemně pomáhat a sdružovat se v zájmu svém osobním; a o maximální svobodu jednotlivce, samozřejmě s přihlédnutím ke svobodě těch ostatních; z organizačních principů jmenujme decentralizaci, systém autonomie a federace, rozhodování zdola, samosprávu... Vedle toho můžeme označit principy, které by přítomné být neměly, a které jsou bohužel běžnou součástí dnešního kapitalistického světa - útlak, sociální nespravedlnost, vykořisťování, autoritářství, militarismus, diskriminace atd.