... Kdo vi kolik slz je ukryto za jednim usmevem, kdo vi kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti ...

Vzpomínky

9. dubna 2007 v 18:47 | KnoTka |  Moje depky
Tak mě to zase jednou po dlouhé době chytlo... Moje vzpomínky... Já vím nemám proč vzpomínat, vždyť žiju celkem spokojeným životem... Mám kluka kterého miluju, rodiče kteří o mě mají zájem a taky mám tu čest, že můžu o pár lidech říct, že jsou mí skuteční přátelé... Mám madlenku, mojí madlenku... ano, jsem strašně majetnická, já vím, ale já ji miluju...Mám Peťu,toho taky miluju... A taky si občas říkám, mám Toma, kterého mám sakra ráda... Už pro ty tři lidi bych neměla a nechci vzpomínat, ale nejde to...
Je zajímavé, v čem všem mohou být ukryté vzpomínky..
...


Milovat znamená trpět, toužit a předstírat! Trpět ze štěstí druhého, toužit po tom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí.


16.3.2007 jsem ten autobus viděla po čtyřech letech... V životě jsem si nemyslela, že ve mě pouhá hmotná věc může vyvolat tolik vzpomínek. Vzpomínek na někoho, kterého jsem potkala před čtyřmi lety a který je spjatý s autobusem... Jak moc ráda bych tu dobu vrátila... Ale už nikdy bych si nechtěla vytrpět to, co jsem si prožila. Před čtyřmi lety jsem hodně dlouho usínala s pocitem naprostého zoufalství a mladé zamilovanosti do nedosažitelného cíle. Teď, konečně šťastná, vzpomínky vymazány, se mojí drazí rodiče rozhodnou jet na víkend do Rakouských Alp , a mě, ač neradu vzít sebou. Den před odjezdem mi byla sdělena zajímavá zpráva. Autobus bude řídit Zdeněk. Ano, ten Zdeněk.
S prvním spatřením autobusu se ozvala první vzpomínka, poprvé bodlo u srdce a poprvé sem si uvědomila, že už jsem ho nikdy neměla potkat.
A tak se teď topím ve vzpomínkách jak na Rakousko, tak na naše první setkání před čtyřmi lety na cestě do Španělska... A jsem strašně ráda, že už je to všechno za mnou. Vzpomínky jsou bolestivé, někdy i smutné, radostné...
Ale není přítomnost krásná? Peťo, miluju tě.
...Očí vidí,
srdce pláče,
srdce cítí,
rozum skáče...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 madlenka madlenka | 9. dubna 2007 v 19:08 | Reagovat

Honey,miluju tě nejvíc na světě a jsem šťastná,že jsem s tebou ve chvílích,kdy se usmíváš,kdy pláčeš a ve chvílích,kdy ti není vůbec do smíchu.Rakousko bylo,je a vždy bude...to datum....i když jsme tuto kapitolu už uzavřely,myslím,že ani jedna z nás na ni nikdy nezapomene...na ty chvíle,pocity,pohledy,doteky....Člověk má v srdci místa,o nichž mnohdy nemá ani potuchy.Teprve až se zaplní bolestí,dozví se o jejich existenci....bude to bolet sice celý život,jsme sice tak hloupé,že ten pocit budeme chtít zažít znovu,i když víme,že se opět stane to samé,ale jsme tady jedna pro druhou,abychom dokázaly žít dál.MILUJI TĚ!!!!!!

P.S.:Vláda jedniček :'(

2 KnoTka KnoTka | 26. dubna 2007 v 10:24 | Reagovat

Holky telefooon...

Kdo vola?

Rudolf...

Jaky Rudolf?

No prece Jelineeeek..

Robert RuleZZ :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama